Vysílání na pracovní cestu

201

Vysílání na pracovní cestu

Ing. Karel Janoušek

 NahoruVysílání na pracovní cestu, povinnosti zaměstnavatele před vysláním zaměstnance na pracovní cestu

Pracovní cesta je podle ustanovení § 42 odst. 1 ZP časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Taková dohoda může být sjednána ústně nebo písemně, např. v pracovní smlouvě. Za souhlas zaměstnance s vysláním na pracovní cestu se považuje i souhlas udělený zaměstnancem mlčky, tj. např. v případě, kdy na pracovní cestu odjel, aniž by předtím souhlas s vyslání na pracovní cestu vyslovil. Některá omezení týkající se vyslání zaměstnance na pracovní cestu - viz lekce 1.

Podmínky konání pracovní cesty, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména:

• dobu a místo nástupu a ukončení cesty,

• místo plnění pracovních úkolů,

• způsob dopravy a

• způsob ubytování,

je podle § 153 ZP povinen určit písemně zaměstnavatel, a to nejpozději před nástupem zaměstnance na příslušnou cestu. Musí tak učinit i před cestami, které sice pracovními cestami podle § 42 ZP nejsou, ale pro účely cestovních náhrad se za takovéto cesty považují a zaměstnanci cestovní náhrady za ně přísluší. Jde o cesty uvedené v § 152 ZP, tj. např. také o cesty k výkonu práce mimo pravidelné pracoviště a o mimořádné cesty v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště (dále jen "pracovní cesta").

Jsou-li práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, nemusí zaměstnavatel před pracovní cestou podmínky určit písemně. Pokud však zaměstnanec na jejich písemném stanovení trvá, musí být podmínky písemně stanoveny před pracovní cestou. V některých případech, např. při použití soukromého vozidla, by zaměstnanec na písemném stanovení podmínek konání pracovní cesty ve vlastním zájmu trvat měl.

Při stanovení podmínek konání příslušné cesty je zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Takovým zájmem je např. použití taxislužby nebo soukromého vozidla při cestě na vlakové nádraží v době, kdy je provoz veřejné hromadné dopravy omezen, nebo určení místa nástupu na pracovní cestu v bydlišti zaměstnance v případě, kdy pracovní cesta začíná mimo pracovní dobu zaměstnance apod.

Před pracovní cestou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se nedohodne se zaměstnancem, že mu záloha poskytnuta nebude (viz § 183 odst. 1 ZP). Způsob poskytování zálohy a jejího vyúčtování bude uveden v dalších lekcích.

Kromě uvedených základních podmínek může zaměstnavatel v podnikatelské sféře nejpozději před pracovní cestou také v případě:

1. tuzemské pracovní cesty

   • stanovit anebo sjednat konkrétní výši stravného, nejméně však ve výši uvedené v § 163 odst. 1 ZP upravené pro příslušný rok prováděcí vyhláškou MPSV (zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře může stravné stanovit nebo sjednat v rámci rozpětí doby trvání pracovní cesty podle § 176 odst. 1 ZP upraveného pro příslušný rok prováděcí vyhláškou MPSV),

   • stanovit nebo sjednat procento snížení stravného při bezplatném poskytnutí jídla zaměstnanci na pracovní cestě (§ 163 odst. 2 ZP), a to za každé jídlo charakteru snídaně, oběda nebo večeře (zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře tak učinit nemůže, neboť povinný způsob snížení stravného je pro zaměstnance v této sféře stanoven v § 176 odst. 3 a 4 ZP),

2. zahraniční pracovní cesty

   • upravit výši základní sazby zahraničního stravného podle § 170 odst. 2 ZP (zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře může postupovat podle § 179 odst. 2 ZP),

   • stanovit nebo sjednat procento snížení zahraničního stravného při bezplatném poskytnutí jídla zaměstnanci na pracovní cestě v zahraničí (§ 170 odst. 5 ZP), a to za každé jídlo charakteru snídaně, oběda nebo večeře (zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře tak učinit nemůže, neboť povinný způsob snížení zahraničního stravného je pro zaměstnance v této sféře stanoven v § 179 odst. 3 a 4 ZP),

   • rozhodnout o poskytnutí kapesného a stanovit jeho výši (nejlépe v procentech) ze zahraničního stravného (§ 180 ZP).

Podrobnosti k jednotlivým oblastem budou uvedeny v dalších lekcích.

Obecné, pro všechny zaměstnance platné podmínky konání pracovních cest může zaměstnavatel stanovit ve vnitřním předpisu (směrnice, příkaz ředitele), specifické podmínky před pracovní cestou na tiskopisu cestovního příkazu anebo v jiném dokumentu (zápis z porady, příkaz k jízdě služebním vozidlem apod.). Vždy jde o stanovení podmínek konání příslušné pracovní cesty, ne o schválení podmínek až po jejím ukončení. Je nejen v zájmu zaměstnavatele, ale také v zájmu zaměstnance, aby příslušné podmínky a průběh pracovní cesty byly skutečně určeny před jejím započetím a jednoznačně. Odpadnou tak zbytečná nedorozumění při vyúčtování nároků zaměstnance po pracovní cestě, zbytečné dohady o případném odškodnění úrazu zaměstnance, o náhradě škody po dopravní nehodě s poškozením vozidla zaměstnance apod.

Individuálně a před každou pracovní cestou musí být stanoveno místo nástupu na pracovní cestu, místo výkonu práce, doba trvání pracovní cesty (datum a hodina nástupu a datum předpokládaného ukončení pracovní cesty), způsob dopravy a také místo ukončení pracovní cesty.

 NahoruMísto nástupu a ukončení pracovní cesty

Místem nástupu na pracovní cestu i místem jejího ukončení může být kterékoliv místo, které určí zaměstnavatel před pracovní cestou, tj. např. místo pravidelného pracoviště zaměstnance, sídlo firmy, místo bydliště nebo pobytu zaměstnance, ale i jiné místo, kde se zaměstnanec před pracovní cestou nachází, pokud se tím nezastírá soukromá cesta zaměstnance (soukromou cestou zaměstnance je zpravidla vždy cesta mezi bydlištěm a pravidelným pracovištěm). Místo nástupu i ukončení pracovní cesty by měl zaměstnavatel určit (nejde o dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem) zcela konkrétně a jednoznačně, např. adresou, názvem příp. jiným nezaměnitelným způsobem. Nestačí uvést jen název obce. Jinak mohou nastat problémy při zjišťování doby trvání pracovní cesty, práva zaměstnance na stravné, náhradu jízdních výdajů apod. Pokud je určeným místem nástupu na pracovní cestu např. bydliště zaměstnance, začíná pracovní cesta odchodem z bytu a právo na stravné i na náhradu jízdních výdajů začíná právě tímto okamžikem. Je-li jako místo nástupu na pracovní cestu určeno např. autobusové nádraží, začíná pracovní cesta odjezdem autobusu a cesta z místa…