Správa daně

1201

Správa daně

RNDr. Ivan Brychta, Ing. Jana Kolářová

Vymezení problematiky

Ve 12. lekci našeho kurzu se budeme věnovat správě daně v tuzemsku ve vztahu k DPH. Vztah DŘ a ZDPH vyplývá z obecného vymezení v § 1 DŘ, vztah celních předpisů a ZDPH je určen skrze § 93 ZDPH. Nesmíme ale zapomínat také na to, že českému právu jsou nadřazeny předpisy Rady EU (např. nařízení č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie).

S účinností od 1. 10. 2021 je celní úřad jako správce DPH vymezen v následujících situacích (§ 93 ZDPH):

• ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně,

• při dovozu zboží s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci v přiznání,

• ve zvláštním režimu při dovozu zboží nízké hodnoty.

ZDPH obsahuje množství vlastních procesních ustanovení, a to v §§ 93 až 110 ZDPH, z nichž některé jsme již probírali zejména v souvislosti s registrací v 1. a 2. lekci – např. § 94 ZDPH a § 94a ZDPH (povinná, resp. dobrovolná registrace plátce), § 97 ZDPH (registrace identifikované osoby) nebo § 106 ZDPH a § 106b ZDPH (zrušení registrace plátce z moci úřední resp. na žádost).

Od 1. 1. 2015 pak v ZDPH nalezneme v podstatě komplexní vymezení správy daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa (§ 110a a násl. ZDPH) v tuzemsku jako státě identifikace. Problematiku tohoto zvláštního režimu, který podrobněji rozebereme ve 13. lekci, jsme zmínili v případě registrace ve 2. lekci, v závěru této lekce pak nastíníme problematiku související s podáváním daňového přiznání v tomto režimu.

Hlavní náplň této lekce se však vztahuje k "běžnému" režimu, zaměříme se především na správné určení zdaňovacího období podle § 99 ZDPH, na daňové přiznání a jeho přílohy podle § 101 ZDPH, na povinnou elektronickou formu podávání § 101a ZDPH, a na souhrnné hlášení, upravené v § 102 ZDPH, a také kontrolní hlášení § 101c až § 101k ZDPH.

Probereme si také povinnosti osob dodávajících nebo pořizujících nový dopravní prostředek uvnitř území Evropské unie (§ 19 ZDPH).

 NahoruZdaňovací období

Při probírání zdaňovacího období budeme zmiňovat aktuální úpravu platnou od roku 2013. Obecně se dá říci, že zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní měsíc (§ 99 ZDPH), a pokud zákon připouští jinou možnost (např. kalendářní čtvrtletí), jde spíše o výjimky, které jsou přípustné jen za určitých v zákoně daných podmínek.

Čtvrtletní zdaňovací období je (coby výjimka) povoleno za splnění podmínek uvedených v § 99a ZDPH:

• jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč,

• není nespolehlivým plátcem (viz vymezení v § 106a ZDPH, rozebereme dále v této lekci),

• není skupinou (§ 5a ZDPH, bylo v 2. lekci) a

• změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku (oznámení lze provést v posledním přiznání za předchozí kalendářní rok, viz dále).

Zdaňovací období kalendářní čtvrtletí však nemohou mít nově registrovaný plátce, a to v kalendářním roce, v němž byl plátce registrován, ani v bezprostředně následujícím kalendářním roce.

K možnostem mít čtvrtletní zdaňovací období doplňme, že:

• obrat se počítá podle pravidel v § 4a ZDPH (probírali jsme ve 2. lekci) s tím, že § 99a odst. 5 ZDPH určuje pravidla pro stanovení opravu pro účely změny zdaňovacího období v případě přeměn obchodních korporací,

• skupina mít jako zdaňovací období kalendářní čtvrtletí nemůže nikdy.

Plátci, kteří mají sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, mají povinnost předkládat daňové přiznání za příslušné zdaňovací období podle § 101 odst. 1 až 3 ZDPH, tj. podat daňové přiznání do 25 dnů od skončení zdaňovacího období. Stejná povinnost se také týká identifikovaných osob a dále osob, které uvedly na vystaveném dokladu daň (podle § 108 odst. 4 písm. g) ZDPH a osob, které nejsou plátci a kterým vznikla povinnost přiznat daň při pořízení zboží z ČR podle § 108 odst. 4 písm. h) ZDPH.

Pokud by se jednalo:

• o identifikovanou osobu (§ 6g ZDPH, § 6h ZDPH, § 6i ZDPH, § 6j ZDPH, § 6k ZDPH, § 6l ZDPH, viz 1. lekce),

• o plátce, který v tuzemsku nemá sídlo ani provozovnu, ale vznikla mu povinnost v návaznosti na vystavení daňového dokladu,

řídí se jejich povinnost podat daňové přiznání úpravou uvedenou v § 101 odst. 4 a 5 ZDPH. Zjednodušeně lze říci, že povinnost podat daňové přiznání má identifikovaná osoba jen za příslušný kalendářní měsíc (zdaňovací období), ve kterém vznikla povinnost přiznat daň. Nevznikla-li povinnost, nesdělují tyto osoby takové skutečnosti správci daně.

Zákonem č. 80/2019 Sb. došlo s účinností od 1. 4. 2019 k úpravě znění § 101 odst. 4 ZDPH. Potvrzuje skutečnost, že plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, je povinen podat daňové přiznání pouze za ta zdaňovací období, v němž mu vznikla povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. Změnou je, že tento plátce musí podat daňové přiznání i za zdaňovací období, v němž mu vznikla povinnost přiznat plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně.

Zdaňovací období v insolvenci

Speciální postup při stanovení zdaňovacího období, které použije plátce v úpadku, obsahuje ustanovení § 99b ZDPH. Zákonem č. 170/2017 Sb. s účinností od 1. 7. 2017 dochází ke zjednodušení, přiznání se celkově podává méně.

Do 30. 6. 2017 vypadala zdaňovací období při insolvenci následovně:

• Právě probíhající zdaňovací období (čtvrtletí nebo měsíc), ve kterém dojde k nabytí účinnosti prohlášení o úpadku, je rozděleno na dvě samostatná zdaňovací období:

  1. První začíná počátečním dnem zdaňovacího období plátce (čtvrtletí nebo měsíc) a končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.
  2. Druhé začíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.

• Pro další období v rámci probíhajícího insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

• Při ukončení insolvenčního řízení vzniknou opět dvě samostatná zdaňovacího období:

  1. První zdaňovací období začíná počátečním dnem probíhajícího kalendářního měsíce a končí dnem, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení.
  2. Druhé začíná (trvá-li nadále registrace plátce k DPH) dnem následujícím po skončení insolvenčního řízení a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém insolvenční řízení skončilo.

• Zdaňovací období kalendářní měsíc bude plátce používat až do konce kalendářního roku, ve kterém insolvenční řízení skončilo, a ještě i v následujícím kalendářním roce.

Od 1. 7. 2017 dochází ke zjednodušení:

• První zdaňovací období začíná počátečním dnem zdaňovacího období plátce (čtvrtletí nebo měsíc) a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.

• Pro další období v rámci probíhajícího insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

• Při ukončení insolvenčního řízení je zdaňovacím obdobím stále kalendářní měsíc.

• Zdaňovací období kalendářní měsíc bude plátce používat až do konce kalendářního roku, ve kterém insolvenční řízení skončilo, a ještě i v následujícím kalendářním roce.

Postup u skupiny, jejíž člen se dostal do úpadku a který byl obsažen v § 99b odst. 4 ZDPH, byl zákonem č. 170/2017 Sb. s účinností od 1. 7. 2017 zrušen. Nová úprava § 99b odst. 1 ZDPH se vztahuje i na plátce, který je skupinou.

 NahoruDaňové přiznání a splatnost daně

Lhůtu pro podání DAP vymezuje § 136 odst. 4 DŘ. Přiznání je nutné podat do 25 dnů po skončení zdaňovacího období (tj. po skončení kalendářního měsíce nebe čtvrtletí), a tuto lhůtu nelze prodloužit. Další úpravu už nalezneme přímo v ZDPH, a to konkrétně v § 101 ZDPH a § 101b ZDPH. Zákon zde uvádí také skutečnosti, na základě kterých vzniká povinnost podat DAP a zaplatit daň.

Jak již bylo uvedeno výše, v § 101 odst. 1 ZDPH jsou zakotveny standardní podmínky pro podání DAP. Povinnosti podat DAP (ve výše uvedeném termínu) se plátce nezbaví ani v případě, že mu daňová povinnost nevznikla (s výjimkou již zmiňovaného plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu – viz § 101 odst. 4 ZDPH).

Daň je splatná ve lhůtě pro podání DAP.

Podle současné úpravy se nejen daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ale i hlášení, s výjimkou hlášení o pořízení nového dopravního prostředku, ale také přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení podává elektronicky.

Pouze elektronicky lze podat:

• souhrnné hlášení nebo následné souhrnné hlášení,

• přihlášku k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů, to neplatí pro identifikované osoby.

Zákonem č. 80/2019 Sb. došlo k rozšíření povinnosti podávat elektronicky i na identifikované osoby, a to s účinností od 1. 1. 2021.

Pravidla pro správné zaplacení DPH součástí ZDPH nejsou, musíme je hledat v jiné právní normě – v daňovém řádu: den platby v § 166 DŘ a způsob placení daně v § 163 DŘ.

Dodatečné daňové přiznání

Pravidla pro dodatečné daňové přiznání (DDAP) nalezneme v daňovém řádu, speciálně v § 141 DŘ. Uveďme alespoň základní přehled povinností:

• Povinnost podat DDAP je v případě, kdy daňový subjekt zjistí, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta (v případě DPH nadměrný odpočet) nižší než jeho poslední známá daňová povinnost.

• DDAP jsme povinni předložit do konce měsíce následujícího po zjištění (v DDAP je uveden i den zjištění důvodů pro jeho podání); v této lhůtě je též splatná dodatečná daň.

• DDAP není přípustné v případech § 141 odst. 6 DŘ (zejména při probíhající kontrole); tyto skutečnosti přerušují běh lhůty pro podání DDAP.

• V DDAP se vyznačí rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti.

 NahoruSouhrnné hlášení

Povinnost podat souhrnné hlášení (SH) má podle § 102 odst. 1 ZDPH plátce, který:

• uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu EU tamní osobě registrované k dani, nebo

• přemístil svůj obchodní majetek do jiného členského státu EU (§ 13 odst. 6 ZDPH, bylo probíráno ve 4. lekci), nebo

• uskutečnil dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu v rámci třístranného obchodu uvnitř EU podle § 17 ZDPH (princip jsme uváděli ve 3. lekci, podrobnější rozbor ve 4. lekci), a plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo

• poskytnul službu s místem plnění v jiném členském státě EU podle § 9 odst. 1 ZDPH (princip jsme uváděli ve 4. lekci) a povinnost přiznat a zaplatit daň má příjemce služby.

K vykázání poskytnuté služby v jiném členském státě v SH doplňme, že zákon výslovně odkazuje na služby, u nichž se povinnost přenáší na příjemce podle § 9 odst. 1 ZDPH a jejichž poskytnutí není v JČS EU od daně osvobozeno. Součástí souhrnného hlášení nebudou poskytnuté služby v některých dalších případech přenosu povinnosti na příjemce služeb, např.:

• § 10 ZDPH (služby vztahující se k nemovité věci),

• § 10a ZDPH (přeprava osob),

• § 10b ZDPH (služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy, a podobných služeb),

• § 10c ZDPH (stravovací služby),

• § 10d ZDPH (krátkodobý nájem dopravního prostředku a nájem dopravního prostředku),

a to, i když v těchto případech může dojít také k přenosu daňové povinnosti na příjemce do jiného členského státu.

Zákonem č. 80/2019 Sb. byly s účinností od 1. 4. 2019 sladěny okamžiky pro uvedení poskytnutých služeb do přiznání a souhrnného hlášení. Plátce je povinen podat souhrnné hlášení při

• poskytnutí služby do EU nebo

• při přijetí úplaty před DUZP, byla-li tato služba ke dni přijetí úplaty známa dostatečně určitě.

Povinnost podat souhrnné hlášení se týká rovněž identifikované osoby (§ 6i ZDPH, § 6l ZDPH, viz 1. lekce), a to v případech podle § 102 odst. 2 ZDPH, tj. poskytnutí služby podle § 9 ZDPH pro ORD v JČS, kdy povinnost přiznat DPH má příjemce (ve své zemi).

Zákonem č. 80/2019 Sb. byly s účinností od 1. 4. 2019 rozšířeny povinnosti pro identifikované osoby. Pokud je identifikovaná osoba v postavení prostřední osoby při třístranném…