Náhrady při zahraničních pracovních cestách

601

Náhrady při zahraničních pracovních cestách

Ing. Karel Janoušek

 NahoruStravné při zahraniční pracovní cestě

Zaměstnavatel je při zahraniční pracovní cestě povinen zaměstnanci poskytnout také stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 ZP (s výjimkou odstavce 4), tj. stravné za tuzemskou část této pracovní cesty a náhradu stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen zahraniční stravné).

Tuzemské stravné se stanoví v české měně, zahraniční stravné v cizí měně. To ale neznamená, že v cizí měně musí být se zaměstnancem vypořádáváno.

Pro vznik práva na náhrady vypočítávané v cizí měně je rozhodující doba přechodu státní hranice České republiky a při letecké přepravě doba odletu z České republiky a příletu do České republiky (viz 5. lekce).

 NahoruTuzemské stravné při zahraniční pracovní cestě

Při stanovení výše tuzemského stravného (dále jen stravné) se postupuje obdobně jako při tuzemské pracovní cestě, ustanovení § 163 odst. 4 ZP, které se týká stravného při dvoudenní pracovní cestě, se však nepoužije. To znamená, že stravné při zahraniční pracovní cestě se stanoví vždy za každou pracovní cestu a každý kalendářní den příslušné zahraniční pracovní cesty samostatně. Doby před výjezdem z ČR a po návratu do ČR v tomtéž kalendářním dni se sčítají. K době rozhodné pro stanovení výše stravného, tj. k době trvání tuzemské části této zahraniční pracovní cesty v kalendářním dni, se podle § 170 odst. 4 ZP připočítává doba trvání příslušné zahraniční pracovní cesty, je-li v daném kalendářním dni kratší než 1 hodina, a také doba, za kterou zaměstnanci zahraniční stravné podle § 170 odst. 3 ZP nepřísluší (viz dále). To může ovlivnit výši stravného za tuzemskou část příslušné zahraniční pracovní cesty v kalendářním dni.

Přestože se stravné, na které má zaměstnanec za tuzemskou část pracovní cesty právo, vypočítává relativně samostatně, jde o součást vyúčtování příslušné zahraniční pracovní cesty, tj. nevyúčtovává se zvlášť jako samostatná pracovní cesta.

 NahoruZahraniční stravné

Přestože zpravidla každá zahraniční pracovní cesta má tuzemskou a zahraniční část, stanoví se výše stravného a zahraničního stravného vždy samostatně podle pravidel platných pro příslušnou část cesty. Rozdíl je zejména v tom, že stravné za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty se stanoví vždy za každou pracovní cestu a každý kalendářní den této cesty samostatně, kdežto zahraniční stravné se stanoví vždy za kalendářní den. Tzn. že v případě, kdy zaměstnanec uskutečnil v jednom dni více zahraničních pracovních cest, přísluší mu tuzemské stravné zjištěné za každou pracovní cestu samostatně, ale jen "jedno" zahraniční stravné za všechny tyto cesty v kalendářním dni, a to stanovené podle doby strávené příslušný kalendářní den v zahraničí celkem. Výjimkou jsou pracovní cesty trvající v kalendářním dni v zahraničí méně než jednu hodinu, protože tato doba (až 59 min.) se u příslušné zahraniční pracovní cesty přičítává k její tuzemské části uskutečněné v tomtéž kalendářním dni.

Pro určení výše zahraničního stravného při zahraniční pracovní cestě v cizí měně je rozhodující:

• zda zaměstnanci v daném kalendářním dni vzniklo právo na tuzemské stravné,

• doba strávená v kalendářním dni v zahraničí, tj. okamžiky přechodu hranic a

• základní (denní) sazba zahraničního stravného platná pro stát, ve kterém byl zaměstnanec v kalendářním dni nejdéle.

Na rozdíl od stravného za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty, které se stanoví vždy za každou pracovní cestu a každý kalendářní den příslušné zahraniční pracovní cesty samostatně, se podle § 170 odst. 4 ZP zahraniční stravné stanoví vždy v souhrnu za každý kalendářní den. Doby, za které zaměstnanci nevznikne právo na zahraniční stravné, se připočtou k tuzemské části příslušné zahraniční cesty, a mohou tak ovlivnit výši tuzemského stravného. To tedy znamená, že v případě, kdy zaměstnanec uskutečnil v jednom kalendářním dni více zahraničních pracovních cest, stanoví se zahraniční stravné za tento kalendářní den ze součtu dob zahraničních částí všech cest uskutečněných v tomto dni, s výjimkou dob kratších než jedna hodina, které se připočítávají k tuzemské době trvání příslušné pracovní cesty. Tuzemské stravné se stanoví vždy za každou pracovní cestu zvlášť. Doba, za kterou zaměstnanci nepřísluší tuzemské stravné, se k době strávené v zahraničí nepřičítá.

Konkrétní výše zahraničního stravného, která zaměstnanci za příslušný kalendářní den přísluší, se určí postupem uvedeným v § 170 odst. 3 ZP, který zní takto: "Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 ZP nebo § 176 ZP. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje."

Zaměstnanci tak přísluší zahraniční stravné ve výši:

1. základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin,
2. dvou třetin základní sazby, trvá-li doba strávená mimo území České republiky déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
3. jedné třetiny základní sazby,

   • vznikne-li zaměstnanci právo na stravné podle § 163 ZP nebo § 176 ZP na území České republiky a trvá-li doba strávená mimo území České republiky déle než 5 hodin,

   • nevznikne-li zaměstnanci právo na stravné podle § 163 ZP nebo § 176 ZP a trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, nejméně však 1 hodinu.

Doba, za kterou zaměstnanci nepřísluší zahraniční stravné, se podle § 170 odst. 4 ZP připočítává k době…