2019.16.2
Interpretace NÚR I-39 – Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku
Ing. Ivana Pilařová
NahoruÚvod
Dne 15. 4. 2019 byla Národní účetní radou schválena další z Interpretací, a to I-39 – Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku. Interpretace potvrzuje "klasické" léty zažité způsoby účtování inventarizačních rozdílů uvedené v účetní legislativě. Nově do této oblasti přidává zamyšlení nad určitými spornými případy, které se vztahují zejména ke způsobu zachycení inventarizačního rozdílu, který vznikl jak v běžném období, tak i v minulých letech, a k oběma situacím pak přiřazuje způsob zaúčtování.
NahoruCíl Interpretace
Cílem interpretace je stanovit jednotný postup účtování vybraných sporných případů inventarizačních rozdílů u zásob a dlouhodobého majetku. Interpretace se naopak nezabývá účtováním a vykazováním pohledávky za odpovědnou osobou z titulu náhrady manka, manky a přebytky peněžních prostředků, chybami v záměně u zásob.
NahoruNávaznost na další Interpretace
Tuto Interpretaci je nutné vnímat a uplatňovat v praxi v souladu nejen s předmluvou, která provází všechny Interpretace, ale zejména s I-29 Opravy chyb, změny v účetních odhadech a změny v účetních metodách a s I-30 Srovnatelnost informací za běžné a minulé účetní období v individuální účetní závěrce podnikatelů. V zásadě se jedná o speciální aplikaci obou interpretací na problematiku inventarizačních rozdílů.
NahoruZpůsoby účtování inventarizačních rozdílů
Zopakujme, že zákon o účetnictví vymezuje inventarizační rozdíly jako rozdíly mezi skutečným stavem a stavem v účetnictví, které nelze prokázat jiným způsobem. Rozdíly jsou dvojího druhu:
- manko, nebo v případě peněžní hotovosti a cenin schodek, kdy skutečný stav je nižší než stav v účetnictví a nebo
- přebytek, kdy skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví.
Postup zaúčtování inventarizačních rozdílů stanoví vyhláška č. 500/2002 Sb. a Český účetní standard pro podnikatele č. 007 Inventarizační rozdíly a ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob. Tento postup se týká situace, kdy dochází v souladu se zákonem k inventarizaci minimálně jedenkrát ročně a dochází tedy i k pravidelnému vyčíslení inventarizačních rozdílů, které jsou pak zaúčtovány do běžného účetního období, kam také patří.
NahoruOtázky kladené interpretací
Budeme se zabývat dvěma okruhy problémů:
- Inventarizačními rozdíly minulých (již uzavřených) účetních období
- Způsoby účtování mank a přebytků ve specifických případech
Vzhledem k vymezení postupů účtování různou úrovní účetních předpisů je otázkou, zda přistupovat k inventarizačním rozdílům:
- jako k opravám chyb minulých období, zvláště pokud se jedná o významnou částku, anebo
- jako k operaci běžného účetního období.
Otázky směřující ke způsobu zaúčtování přebytků:
- zda účtovat přebytky zásob jako výnos či jako korekci nákladu,
- jak účtovat přebytek odpisovaného dlouhodobého majetku,
- jak účtovat přebytek neodpisovaného dlouhodobého majetku.
Otázka první: časové zařazení inventarizačních rozdílů
Rozdíly zjištěné při inventarizaci se nejprve posoudí podle toho, zda se jedná o chybu minulých let nebo o inventarizační rozdíl, který vznikl v běžném období. Inventarizační rozdíl týkající se běžného období zachytíme podle platné účetní legislativy (viz výše). Dále se budeme zabývat inventarizačními rozdíly již uzavřených účetních období, které byly zjištěny v období běžném.
Inventarizační rozdíly minulých let
Ačkoliv by k situaci, kdy se inventarizace neprováděla, nemělo dojít (zákon ukládá povinnost provedení alespoň jedenkrát za účetní období), praxe chodí často vlastními cestami a účetnictví nemá za úkol napravovat realitu, ale věrně a poctivě ji zobrazovat. Je tedy nutné připravit se i na skutečnost, kdy se inventarizace v minulých obdobích neprováděla a aktuálně vyčíslené inventarizační rozdíly jsou "dílem" minulých období.
V případě, že rozdíl zjištěný při inventarizaci bude vyhodnocen jako chyba minulých let, je třeba zkoumat, zda vznikla pouze v minulém, anebo ve více předchozích účetních obdobích. Účetní jednotka přitom aplikuje Interpretaci I-29, která uvádí, že chybu je potřeba vykázat v tom srovnávacím období, ke kterému se vztahuje, popřípadě v rámci nejzazšího vlastního kapitálu uvedeného v účetní závěrce.
Oprava v důsledku nesprávného účtování nebo neúčtování o nákladech a výnosech v minulých obdobích se provede v závislosti na významnosti vykázané chyby následovně:
- chyby významné budou součástí položky "A.IV.2. Jiný výsledek hospodaření minulých let",
- chyby nevýznamné budou zaúčtovány tak, jak by byly zaúčtovány, pokud by staly v běžném období (ve většině případů tedy výsledkově).
Otázka druhá: zaúčtování…