Mgr. Ing. Pavel Matějka
Významným právním předpisem z oblasti daňového práva je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád" nebo "DŘ"). Jde o právní předpis upravující daňový proces jako celek. Daňové právo procesní, kam patří právě zmíněný daňový řád, a daňové právo hmotné, tedy právo upravující jednotlivé daně včetně jejich základních konstrukčních prvků, patří společně do kategorie práva veřejného.
Daňový řád je obecným právním předpisem, který se použije při správě daní vždy, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. Důležité je uvést, že daňový řád neupravuje jen správu daní v úzkém smyslu, ale správu daní ve smyslu širším, tedy správu daní, poplatků a podobných povinných plateb, u nichž zákon stanoví, že se při jejich správě postupuje podle daňového řádu, nebo u nichž zákon tak výslovně nestanoví, avšak z povahy daného poplatku či podobné povinné platby je zřejmé, že se při jejich správě podle daňového řádu postupuje. Výslovně tak zákon nestanoví například u místních poplatků, jejichž právní úprava je obsažena v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Přestože je daňový řád primárně právním předpisem obecným, obsahuje některá ustanovení, která mají vůči pravidlům upraveným v jiných zákonech speciální povahu. Jde např. o ustanovení obsažená v hlavě VII upravující právní nástupnictví a vztah k insolvenci.
Systém daňového řádu:
Daňový řád je rozdělen na celkem šest částí. Každá z částí je dále členěna na hlavy a tyto hlavy potom na jednotlivé díly. Část první daňového řádu v hlavě I obsahuje úvodní ustanovení, tedy především předmět a účel právní úpravy, tj. co upravuje daňový řád, co je správou daně, co se rozumí daní a co je daňovým tvrzením.
Obecně řečeno, daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Správou daně je podle § 1 odst. 2 DŘ postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Předmětem správy daní jsou podle § 2 odst. 1 daňového řádu daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu. Co si vlastně představit pod pojmem daň?
Od pojmu daň je však třeba odlišovat pojem daňová povinnost, což je v obecné rovině souhrn práv a povinností daňového subjektu. Tuto definici lze dovodit ze znění § 239 daňového řádu, který obecně upravuje přechod daňové povinnosti. Kdy taková daňová povinnost vzniká, stanoví daňový řád v § 3.
S pojmem daňová povinnost jsou spojeny určité atributy, které jej blíže definují.
Základem pro správné zjištění a stanovení daně je podle § 1 odst. 3 daňového řádu daňové tvrzení podané daňovým subjektem. Přehled o tom, co takovým daňovým tvrzením je, poskytuje následující schéma.
Hlava II části první daňového řádu obsahuje základní zásady správy daní, které představují základní principy, výchozí ideje daňového procesu, jež je nutno reflektovat při aplikaci jednotlivých ustanovení daňového řádu.
Základní zásady správy daní
-
Zásada zákonnosti (§ 5 odst. 1)
-
Zásada ennumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (§ 5 odst. 2)
-
Zásada přiměřenosti (§ 5 odst. 3)
-
Zásada procesní rovnosti osob zúčastněných na správě daní (§ 6 odst. 1)
-
Zásada součinnosti (§ 6 odst. 2)
-
Zásada poučovací (§ 6 odst. 3)
-
Zásada vstřícnosti a slušnosti (§ 6 odst. 4)
-
Zásada rychlosti řízení (§ 7 odst. 1)
-
Zásada hospodárnosti a procesní ekonomie (§ 7 odst. 2)
-
Zásada volného hodnocení důkazů (§ 8 odst. 1)
-
Zásada legitimního očekávání (§ 8 odst. 2)
-
Zásada materiální pravdy (§ 8 odst. 3)
-
Zásada neveřejnosti a mlčenlivosti (§ 9 odst. 1)
-
Zásada oficiality a zásada vyhledávací (§ 9 odst. 2)
Část druhá daňového řádu je obecnou částí o správě daní. Daňový řád upravuje postup správce daně a práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Všechny zmíněné osoby lze označit společně jako subjekty správy daní.
Osobou zúčastněnou na správě daní je primárně daňový subjekt. Je tomu tak proto, že je to právě daňový subjekt, kdo je osobou, která je nositelem práv a povinností souvisejících se správným zjištěním a stanovením daně, tedy nositelem práv a povinností směřujících k dosažení jednoho z cílů správy daní zakotveného v § 1 odst. 2 daňového řádu.
Daňovým subjektem je podle § 20 odst. 1 daňového řádu osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, a dále osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně. Daňový subjekt je pojmem ryze procesním a lze jej i s ohledem na již uvedené v obecné rovině definovat jako osobu, které zákon stanoví práva a povinnosti při správě daní. Definice poplatníka nebo plátce daně je potom obsažena v jednotlivých právních předpisech daňového práva hmotného, tedy v právních předpisech upravujících konkrétní daně. K tomu je nutno dodat, že stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt mají v určitých zákonem stanovených případech i jiné osoby. Podle § 20 odst. 3 daňového řádu mají osoby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. Mezi tyto osoby zmíněné ustanovení řadí zejména osoby spravující pozůstalost, svěřenské správce a insolvenční správce.
Vedle daňového subjektu se za osoby zúčastněné na správě daní považují tzv. třetí osoby. Jde o takové osoby, jejichž úloha je při správě daní významná, a to zejména v rámci dokazování konkrétních daňově relevantních skutečností. Výčet třetích osob je v obecné rovině obsažen v § 22 daňového řádu.
Osoba zúčastněná na správě daní, tj. jak daňový subjekt, tak i třetí osoba, může podle § 24 odst. 1 daňového řádu při správě daní samostatně jednat v rozsahu, v jakém je svéprávná. Svéprávností se podle § 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, rozumí způsobilost právně jednat, tj. nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem.
Za stát vystupuje správce daně. Definice pojmu správce daně je obecná. Je tomu tak záměrně, a to především z důvodu, že správu daní nevykonává pouze jeden správní orgán, nebo jednotlivé správní orgány v rámci jedné soustavy správních orgánů, jako jsou například orgány Finanční správy České republiky. Zmínit lze třeba oblast místních poplatků, kde jsou podle § 15 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, správcem daně obecní úřady. Dále například u soudních poplatků plní úlohu správce daně podle § 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jednotlivé soudy v rámci soudní soustavy České republiky, u spotřebních daní jsou podle § 1 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, správcem daně orgány Celní správy České republiky.
V případě daní v užším smyslu a vybraných poplatků jsou správcem daně orgány Finanční správy České republiky, které upravuje zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Organizační uspořádání soustavy orgánů Finanční správy České republiky v obecné rovině zobrazuje následující schéma.
Část druhá daňového řádu upravuje také příslušnost správce daně, a to podle jednotlivých kritérií, jak je uvedeno dále.
Věcnou příslušností se rozumí příslušnost správního orgánu projednat určitou věc, náleží-li daná věc do oblasti věcné působnosti tohoto správního orgánu. Věcná příslušnost tak určuje, který správní orgán co do druhu má pravomoc se danou věcí zabývat. Věcná příslušnost správce daně vyplývá z § 10 odst. 1 DŘ. Podle uvedeného ustanovení je věcně příslušným správcem daně správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém je mu zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Místní příslušností je pravomoc věcně příslušného správního orgánu projednat konkrétní věc z hlediska jeho územní působnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že je to pouze věcně a místně příslušný správce daně, kdo má pravomoc daňovou věc projednávat a v této věci rozhodovat. Pokud by došlo k tomu, že by správce daně vydal rozhodnutí, k jehož vydání nebyl vůbec věcně příslušný, bylo by takové rozhodnutí nicotné podle § 105 odst. 2 písm. a) daňového řádu.
Pravomoc správce daně vymezuje daňový řád v § 11. Vymezení pravomoci…
