Další cesty a případy poskytování cestovních náhrad

8.5.4

Další cesty a případy poskytování cestovních náhrad

Ing. Karel Janoušek

Přeložení zaměstnance

Přeložení zaměstnance podle § 43 ZP k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, má jiný pracovněprávní charakter, než je vyslání na pracovní cestu. Jde o přeložení do jiného místa v rámci zaměstnavatele, např. do jiné organizační složky, pobočky, provozovny apod., a to v případě, že to vyžaduje nezbytná provozní potřeba zaměstnavatele. Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, však lze pouze se souhlasem zaměstnance. Při takovém přeložení zaměstnanci již neukládá pracovní úkoly jeho dosavadní přímý nadřízený jako při pracovní cestě, ale vedoucí pracovník v místě, kam byl přeložen (viz § 43 odst. 2 ZP).

Zaměstnanci pak podle § 165 odst. 1 ZP přísluší náhrady jako při tuzemské pracovní cestě (§ 157 až 164 ZP), tj. náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování, náhrada nutných vedlejších výdajů a stravné. Podmínkou je, že místo výkonu práce, kam byl přeložen, není současně jeho bydlištěm. Jestliže se zaměstnanec denně vrací do bydliště, doba strávená v tomto místě se nezapočítává do doby rozhodné pro poskytování stravného. Byl-li ale zaměstnanec v době přeložení vyslán na pracovní cestu do jiného místa, přísluší mu stravné, které je pro něj výhodnější.

Přestěhuje-li se zaměstnanec do obce, kam byl přeložen, a zanikne-li tak právo na poskytování uvedených náhrad, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady podle § 178 ZP, tj. náhradu prokázaných:

• výdajů za přepravu bytového zařízení,

• jízdních výdajů a jízdních výdajů člena rodiny z bydliště do nového bydliště,

• nutných vedlejších výdajů souvisejících s přepravou bytového zařízení,

• nezbytných nutných výdajů spojených s úpravou bytu, a to až do výše 15 000 Kč.

Pokud by šlo o přeložení na základě žádosti zaměstnance, šlo by o případ uvedený v § 45 ZP, přičemž při takovém přeložení zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší.

Dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli

Podle ustanovení § 152 písm. e) ZP přísluší zaměstnanci cestovní náhrady, které mu vzniknou při dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli, podle § 43a ZP. K takovému dočasnému přidělení k práci u jiného zaměstnavatele (u jiné firmy, organizace) může dojít pouze na základě písemné dohody se zaměstnancem. V této dohodě může být sjednáno i nové pravidelné pracoviště. Není-li pravidelné pracoviště sjednáno, postupuje se při jeho zjištění pro účely cestovních náhrad stejně jako při pracovní cestě, tj. podle § 34a ZP.

Při dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli přísluší zaměstnanci náhrada cestovních výdajů podle § 165 ZP, tj. náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování, náhrada nutných vedlejších výdajů a stravné, jako při tuzemské pracovní cestě. Jestliže se zaměstnanec denně vrací do bydliště, doba strávená v tomto místě se nezapočítává do doby rozhodné pro poskytování stravného. Pokud byl zaměstnanec v době dočasného přidělení vyslán na pracovní cestu do jiného místa, přísluší mu stravné, které je pro něj výhodnější.

Je třeba připomenout, že v tomto případě zaměstnanci i nadále mzdu i cestovní náhrady poskytuje zaměstnavatel, který ho k jinému zaměstnavateli přidělil.

Dočasným přidělením k práci u jiného zaměstnavatele není provádění činností v tzv. obecném zájmu, tj. např. činnost člena zkušební komise pro závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, absolutorium v konzervatoři, absolutorium a činnost komisaře podle § 184 ŠZ.

Přijetí do zaměstnání

Ve smyslu § 152 písm. f) ZP a v souladu § 177 ZP lze zaměstnanci v případě, že je to s ním sjednáno nejpozději při jeho přijetí do zaměstnání nebo je to stanoveno vnitřním předpisem zaměstnavatele, poskytovat mu ve sjednaných nebo určených případech (odlišných od pracovních…