Další cesty a případy poskytování cestovních náhrad

8.5.4 Další cesty a případy poskytování cestovních náhrad

Ing. Karel Janoušek

Přeložení zaměstnance

V případě přeložení zaměstnance podle § 43 ZP jde o přeložení do jiného místa v rámci zaměstnavatele, např. do jiné organizační složky, pobočky, provozovny apod., a to v případě, že to vyžaduje nezbytná provozní potřeba zaměstnavatele. Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, však lze pouze se souhlasem zaměstnance. Při takovém přeložení zaměstnanci již neukládá pracovní úkoly jeho dosavadní přímý nadřízený jako při pracovní cestě, ale vedoucí pracovník v místě, kam byl přeložen (viz § 43 odst. 2 ZP).

Zaměstnanci pak podle § 165 odst. 1 ZP přísluší náhrady jako při tuzemské pracovní cestě (§ 157 až 164 ZP), tj. náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování, náhrada nutných vedlejších výdajů a stravné. Podmínkou je, že místo výkonu práce, kam byl přeložen, není současně jeho bydlištěm. Jestliže se zaměstnanec denně vrací do bydliště, doba strávená v tomto místě se nezapočítává do doby rozhodné pro poskytování stravného. Byl-li ale zaměstnanec v době přeložení vyslán na pracovní cestu do jiného místa, přísluší mu stravné, které je pro něj výhodnější.

Přestěhuje-li se zaměstnanec do obce, kam byl přeložen, a zanikne-li tak právo na poskytování uvedených náhrad, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady podle § 178 ZP, tj. náhradu prokázaných:

• výdajů za přepravu bytového zařízení,

• jízdních výdajů a jízdních výdajů člena rodiny z bydliště do nového bydliště,

• nutných vedlejších výdajů souvisejících s přepravou bytového zařízení,

• nezbytných nutných výdajů spojených s úpravou bytu, a to až do výše 15 000 Kč.

Pokud by šlo o přeložení na základě žádosti zaměstnance, šlo by o případ uvedený v § 45 ZP, přičemž při takovém přeložení zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší.

Dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli

Podle ustanovení § 152 písm. e) ZP přísluší zaměstnanci cestovní náhrady, které mu vzniknou při dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli, podle § 43a ZP. K takovému dočasnému přidělení k práci u jiného zaměstnavatele (u jiné firmy, organizace) může dojít pouze na základě písemné dohody se zaměstnancem. V této dohodě může být sjednáno i nové pravidelné pracoviště. Není-li pravidelné pracoviště sjednáno, postupuje se při jeho zjištění pro účely cestovních náhrad stejně jako při pracovní cestě, tj. podle § 34a ZP.

Při dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli přísluší zaměstnanci náhrada cestovních výdajů podle § 165 ZP, tj. náhrada jízdních výdajů, náhrada výdajů za ubytování, náhrada nutných vedlejších výdajů a stravné, jako při tuzemské pracovní cestě. Jestliže se zaměstnanec denně vrací do bydliště, doba strávená v tomto místě se nezapočítává do doby rozhodné pro poskytování stravného. Pokud byl zaměstnanec v době dočasného přidělení vyslán na pracovní cestu do jiného místa, přísluší mu stravné, které je pro něj výhodnější.

Je třeba připomenout, že v tomto případě zaměstnanci i nadále mzdu i cestovní náhrady poskytuje zaměstnavatel, který ho k jinému zaměstnavateli přidělil.

Dočasným přidělením k práci u jiného zaměstnavatele není provádění činností v tzv. obecném zájmu, tj. např. činnost člena zkušební komise pro závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, absolutorium v konzervatoři, absolutorium a činnost komisaře podle § 184 školského zákona.

Přijetí do zaměstnání

Ve smyslu § 152 písm. f) ZP a v souladu § 177 ZP lze zaměstnanci v případě, že je to s ním sjednáno nejpozději při jeho přijetí do zaměstnání nebo je to stanoveno vnitřním předpisem zaměstnavatele, poskytovat mu ve sjednaných nebo určených případech (odlišných od pracovních cest) cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek uvedených v § 165 ZP, tzn. tuzemské cestovní náhrady jako při přeložení zaměstnance do jiného místa výkonu práce (viz výše). V žádném případě tedy nemůže jít o cestovní náhrady ze zahraničí.

Jedná se zejména o případy, kdy na přijetí příslušného zaměstnance do zaměstnání má zaměstnavatel mimořádný zájem a uvedeným postupem ho tak může na nějakou dobu, na rozdíl od jiných zaměstnanců, zvýhodnit.

S nově přijímaným zaměstnancem lze před jeho přijetím do zaměstnání např. sjednat, že mu budou poskytovány náhrady jízdních výdajů jeho soukromým vozidlem z bydliště do pravidelného pracoviště, náhrada výdajů za ubytování v obci, kde má pravidelné pracoviště apod., a to až do výše stanovené v § 165 ZP, tj. jako při tuzemské pracovní cestě (i když o pracovní cestu v tomto případě nejde).

Takové náhrady pak může zaměstnavatel příslušnému zaměstnanci podle § 177 odst. 2 ZP poskytovat do doby, než zaměstnanec nebo člen jeho rodiny či jiná fyzická osoba, která s ním žije v domácnosti, získají v obci místa výkonu práce přiměřený byt, nejdéle však 4 roky, a v případě, že jde o pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, nejdéle do skončení tohoto pracovního poměru.

Jestliže se uvedený zaměstnanec přestěhuje do obce, v níž má místo výkonu práce, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady spojené se stěhováním, nejvýše však v rozsahu uvedeném v § 178 ZP.

Výkon práce v zahraničí

V případě, kdy má zaměstnanec v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce, a tedy i pravidelné pracoviště v zahraničí, jde o poskytování cestovních náhrad podle § 152 písm. g) ZP. Ve smyslu § 172 ZP jde o náhrady výdajů, které zaměstnanci vznikly v souvislosti s první cestou z ČR do místa výkonu práce v zahraničí a zpět, a to jako cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě. Za dobu pobytu a výkonu práce na pravidelném pracovišti v zahraničí zaměstnanci žádné cestovní náhrady nepřísluší.

Jestliže se souhlasem zaměstnavatele cestuje se zaměstnancem člen rodiny, přísluší zaměstnanci i náhrada výdajů, které vznikly tomuto členu rodiny, a to prokázaných jízdních výdajů, prokázaných výdajů za ubytování a prokázaných nutných vedlejších výdajů souvisejících s cestou do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště zaměstnance v zahraničí. Jde o náhradu výdajů vzniklých členu rodiny při uvedené první cestě se zaměstnancem do zahraničí a zpět. Nejde o náhrady za dobu pobytu v zahraničí. Tyto náhrady poskytuje zaměstnavatel svému zaměstnanci, nikoliv členu jeho rodiny.

Podle § 181 ZP přísluší zaměstnanci zaměstnavatele, jehož činnost je zcela nebo převážně hrazena ze státního rozpočtu a z veřejných zdrojů, kromě náhrad podle § 172 ZP také náhrady stanovené v prováděcím právním předpisu vydaném podle § 189 ZP (nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, nařízení vlády č. 372/2004 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce státního zástupce v zahraničí). Takovému zaměstnanci však nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a zahraniční stravné v zemi výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.

Nejde-li o zaměstnance, kterému přísluší náhrady podle § 181 ZP a uvedeného nařízení vlády, pak mu podle mého názoru přísluší cestovní náhrady při…