Cestovní náhrady - tuzemská pracovní cesta

Zaměstnanec vykonal třídenní pracovní cestu, v jejímž průběhu byl ubytován v hotelu, který předem určil zaměstnavatel v rámci stanovení podmínek pracovní cesty. Ve vyúčtování zaměstnanec mimo jiné vyčíslil výdaje spojené s ubytováním a jejich výši prokázal dokladem, který mu vystavilo ubytovací zařízení. Na dokladu byla uvedena identifikace zaměstnavatele, jméno zaměstnance, místo a datum ubytování, cena, datum vystavení dokladu a podpis osoby, která doklad vyhotovila.

Zaměstnavatel při vysílání pana Nového na pracovní cestu neurčil konkrétní ubytovací zařízení, ale předem stanovil maximální cenu ubytování za jednu noc. Zaměstnanec stanovený finanční limit dodržel a k vyúčtování pracovní cesty přiložil doklad vystavený hotelem, ve kterém byl ubytován.

Pan Holý byl vyslán na dlouhodobou tuzemskou pracovní cestu do Prahy a po dvou týdnech jel na jeden víkend navštívit manželku do místa bydliště v Brně (§161 ZP). Vzhledem k tomu, že pan Holý při plnění pracovních úkolů využíval speciální nářadí, které měl uloženo v místě, ve kterém byl při pracovní cestě ubytován, uhradil zaměstnavatel výdaje za ubytování v Praze i v době, kdy byl pan Holý na návštěvě u rodiny v Brně. Jedná se o plnění, které není předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a zaměstnavatel si může hodnotu ubytování v plné výši daňově uplatnit.

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu od 3. 10. do 7. 10., a to ze sídla zaměstnavatele ve Zlíně do Benešova. Zaměstnanec předem požádal zaměstnavatele o možnost přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce v Benešově dne 7. 10. v 18:30 hod. Zaměstnavatel požadavek zaměstnance akceptoval. Zaměstnanec byl v Benešově ubytován v hotelu od 3. 10 do 9. 10. Zaměstnavatel uhradil zaměstnanci ubytovací výdaje pouze od 3. 10. do 7. 10. (tj. od počátku pracovní cesty do doby jejího povoleného přerušení). Ubytovací výdaje vzniklé v době přerušení pracovní cesty hradil zaměstnanec ze svých prostředků. Pokud by zaměstnavatel uhradil ubytování i v době přerušení pracovní cesty, jednalo by se o nadlimitní plnění, které podléhá dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

Zaměstnanec společnosti Beta, s. r. o., vykonal pracovní cestu, která v jednom dni trvala 10 hodin. Zaměstnanci náleží stravné v prvním časovém pásmu, tj. minimálně ve výši 72 Kč.

Zaměstnavatel vyslal na pracovní cestu zaměstnance, který se ze zdravotních důvodů stravoval v dietní jídelně. V jídelně vydávali jídla v době od 11:00 do 13:00. Zaměstnanec vykonal pracovní cestu v době od 10:30 do 14:30. Zaměstnanci nevznikl nárok na stravné, protože pracovní cesta trvala pouze 4 hodiny. Zaměstnavatel zohlednil zdravotní problémy zaměstnance a vzhledem k tomu, že mu vysláním na pracovní cestu znemožnil stravování v dietní jídelně, poskytl mu stravné ve výši 50 Kč.

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu od 7:00 do 15:00. V průběhu pracovní cesty zajistil zaměstnavatel oběd, na který zaměstnanec finančně nepřispíval. Zaměstnanci bylo sníženo stravné o 70 %.

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu od 4:00 do 23:00 hod. V průběhu pracovní cesty zajistil zaměstnavatel oběd, na který zaměstnanec finančně nepřispíval. Zaměstnanci bylo za tento oběd stravné sníženo o 25 %.

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na školení, v jehož průběhu zaměstnanec obdržel kávu, chlebíček a minerálku. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci nebylo zajištěno žádné z hlavních denních jídel, nebude zaměstnavatel stravné snižovat.

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu od 3:00 do 22:00 hod. V průběhu pracovní cesty zajistil zaměstnavatel snídani a oběd. Zaměstnanec na tato jídla finančně nepřispíval. Zaměstnavatel před vysláním na PC zaměstnance seznámil se skutečností, že mu za tento oběd bude kráceno stravné o 25 % za snídani a o 25 % za večeři.

Zaměstnanci byla v průběhu pracovní cesty trvající od 00:00 do 9:00 poskytnuta snídaně, která měla podle ceníku hodnotu 35 Kč. Stravné podle rozhodnutí zaměstnavatele při trvání pracovní cesty 5 hodin až 12 hodin je 72 Kč.

Vedoucí zaměstnanec byl vyslán na pracovní cestu, která trvala od 8:00 do 15:00. Stravné podle rozhodnutí zaměstnavatele při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin je 80 Kč. Zaměstnavatel zaměstnance seznámil se skutečností, že v průběhu cesty obdrží oběd v hodnotě 200 Kč.

Výpočet snížení stravného: 80 – 56 (tj. 70 %) = 24. Zaměstnanec obdrží krácené stravné ve výši 24 Kč. Zaměstnanec rozdíl ve výši 144 Kč (200 – 56) nedoplácí.

Zaměstnanci byli vysláni na pracovní cestu z důvodů prohlubování kvalifikace (školení o novele zákona o daních z příjmů). Pořadatel školení mimo přednášky zajistil pro účastníky školení také stravování (snídaní, oběd a večeři), jehož hodnota převýšila částku, kterou tvoří sazba stravného stanového vnitřní směrnicí firmy. Zaměstnavatel snížil zaměstnancům stravné za bezplatně poskytnuté stravování a zvažoval, zda může daňově uplatnit celou vyfakturovanou částku za stravování zaměstnanců a také snížené stravné stanovené zákoníkem práce do daňových nákladů. Účetní po poradě s daňovým poradcem rozdělila náklady vzniklé se školením zaměstnanců a posoudila je z daňového hlediska:

Zaměstnanci byli vysláni na pracovní cestu z důvodů prohlubování kvalifikace (školení o novele zákona o daních z příjmů). Pořadatel školení mimo přednášky zajistil pro účastníky školení také stravování (snídaní, oběd a večeři), jehož hodnota převýšila částku, kterou tvoří sazba stravného stanového vnitřní směrnicí firmy. Zaměstnavatel snížil zaměstnancům stravné za bezplatně poskytnuté stravování a zvažoval, zda může daňově uplatnit celou vyfakturovanou částku za stravování zaměstnanců a také snížené stravné stanovené zákoníkem práce do daňových nákladů. Účetní po poradě s daňovým poradcem rozdělila náklady vzniklé se školením zaměstnanců a posoudila je z daňového hlediska:

• Stravování při zvyšování kvalifikace. V pokynu GFŘ D- 22 je daňové posouzení nákladů za stravování při školení zaměstnanců řešeno následujícím způsobem: "Je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce podle § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bod 3. výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance".

• Cestovní náhrady poskytnuté zaměstnanci (stravné snížené za bezplatně poskytnuté celodenní stravování) jsou daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele podle ust. § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP. Náhrady do limitu stanoveného zákoníkem práce jsou příjmem, který není podle ust. 6 odst. 7 ZDP předmětem daně z příjmů. Nepeněžní plnění zaměstnanci ve formě poskytnutého stravování je osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Pan Novák, který měl stanovenu pracovní směnu od 6:00 hod do 14:30 hod., byl dne 1. 7. vyslán na pracovní cestu, která trvala od 11:00 hod. do 17:00 hod.

I. V tomto případě trvala pracovní cesta více něž 5 hodin a zaměstnanci vznikl nárok na stravné stanovené zákoníkem práce, které není do stanoveného limitu předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. U zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný náklad.

II. Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci současně také stravenku, je toto dobrovolné nepeněžní plnění v plné výši osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti. Z hlediska daňových nákladů u zaměstnavatele byly splněny podmínky:

• přítomnost zaměstnance na pracovišti minimálně 3 hodiny,

• nárok na stravné zaměstnanci nevznikl v průběhu stanovené směny (stanovená směna od 6:00 hod. do 14:30 hod., nárok na stravné vzniká od 17:00 hod.).

V případě, že byly splněny ostatní podmínky stanovené v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, může zaměstnavatel hodnotu stravenky daňově uplatnit.

Pan Novák, který měl stanovenu pracovní směnu od 6:00 hod do 14:30 hod., byl dne 1. 7. vyslán na pracovní cestu, která trvala od 7:00 hod do 13:30 hod.

I. V tomto případě vznikl zaměstnanci nárok na stravné stanovené zákoníkem práce, které není do stanoveného limitu předmětem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. U zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný náklad.

II. Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci současně také stravenku, je toto dobrovolné nepeněžní plnění v plné výši osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti. U zaměstnavatele nelze hodnotu stravenky daňově uplatnit, protože nebyla splněna jedna z podmínek stanovená v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, neboť zaměstnanci vznikl nárok na stravné stanovené zákoníkem práce v průběhu směny (stanovená směna od 6:00 hod. do 14:30 hod., nárok na stravné vzniká od 12:00 hod.).