701
Odložená daň ze zisku
prof. Ing. Libuše Műllerová, CSc.
NahoruOdložená daň ze zisku
Rozdílné pojetí účetních a daňových předpisů v oblasti nákladů a výnosů způsobuje rozdíly mezi účetním výsledkem hospodaření a základem daně z příjmů (ze zisku), které generují odloženou daň. Ne všechny rozdíly mezi účetními a daňovými pravidly se však zahrnují do výpočtu odložené daně.
V této souvislosti je třeba rozlišovat následující druhy rozdílů:
Tyto rozdíly nevstupují do výpočtu odložené daně.
Tyto rozdíly vstupují do výpočtu odložené daně vždy.
-
přechodné rozdíly – jsou rozdíly mezi účetním výsledkem hospodaření a základem daně v důsledku rozdílu mezi účetní hodnotou a daňovým oceněním aktiva či závazku (rozdíl mezi tzv. účetní a daňovou základnou aktiva či závazku); ve většině případů jsou tyto přechodné rozdíly časovými rozdíly, i když existují případy, kdy přechodné rozdíly nejsou časovými rozdíly.
Tyto rozdíly, které nejsou časovými rozdíly, jsou často předmětem diskuse, zda vstupují nebo nevstupují do výpočtu odložené daně.
Bývají totiž považovány za trvalé rozdíly, ač jimi za určitých okolností nejsou. V našich podmínkách se nejčastěji setkáváme s přechodnými rozdíly tohoto charakteru v následujících situacích:
-
aktiva jsou v účetnictví přeceněna na reálnou hodnotu, avšak není provedena odpovídající úprava pro daňové účely (resp. pro daňové účely není toto přecenění uznáno); jedná se zejména o přecenění při nepeněžních vkladech do obchodních společností a při podnikových kombinacích; v tomto případě přechodný rozdíl vstupuje do výpočtu odložené daně,
-
účetní hodnota aktiva nebo závazku se při výchozím uznání liší od jejich výchozí daňové základny v transakci, která není podnikovou kombinací, a v době transakce neovlivní ani účetní zisk, ani zdanitelný zisk či daňovou ztrátu; v tomto případě přechodný rozdíl nevstupuje do výpočtu odložené daně.
Vysvětlení, proč jeden z těchto přechodných rozdílů vstupuje a druhý nevstupuje do výpočtu odložené daně, najdeme v následujícím pravidle:
Odložená daň se účtuje stejně, jako se účtuje transakce, která ji vyvolala.
V souladu s tímto pravidlem můžeme odloženou daň účtovat
-
výsledkově (na vrub nebo ve prospěch nákladů) v případě, že transakce, která ji vyvolala, je účtována také výsledkově (jedná se zpravidla o časové rozdíly),
-
do vlastního kapitálu (na vrub nebo ve prospěch) v případě, že transakce, která ji vyvolala, je účtována také do vlastního kapitálu (jedná se zpravidla o přechodné rozdíly, které mohou, avšak nemusí být časové, což je případ prvního z výše uvedených rozdílů při přecenění u vkladů do obchodních společností a při podnikových kombinací).
Pokud bychom chtěli účtovat odloženou daň z přechodných rozdílů (rozdíl mezi účetní a daňovou základnou aktiva) při jeho výchozím uznání, musela by být účtována tak jako vlastní transakce (tj. pořízení aktiva) do položky aktiva; tím by se měnila jeho účetní hodnota, a tedy i výše přechodného rozdílu pro výpočet odložené daně, čímž dojdeme k závěru, že z důvodu neustálé změny pořizovací ceny aktiva, a tedy i výchozí účetní základny o odloženou daň tato situace nemá řešení. V tom případě se tedy o odložené dani neúčtuje. (Příkladem této situace může být rozdílná účetní pořizovací cena a limitovaná daňová vstupní cena osobního automobilu kategorie M1, u kterých je od roku 2024 pro daňové odpisy stanovený limit 2.000.000 Kč, zatímco účetně se odpisuje z plné pořizovací ceny.
Přechodné rozdíly, které vstupují do výpočtu odložené daně, se dělí na dvě skupiny:
Připočitatelné (zdanitelné) přechodné rozdíly způsobí v budoucích obdobích úpravy základu daně směrem nahoru, způsobí vyšší splatnou daň, na kterou je třeba vytvořit zdroj v podobě odloženého daňového závazku. Vznikají z následujících důvodů:
-
výnosy vstupují do základu daně v pozdějších zdaňovacích obdobích, než je o nich účtováno a než jsou vykázány v účetní závěrce, např. jako výnos zaúčtovaná vystavená faktura odběrateli za smluvní úrok z prodlení, kterou odběratel do konce běžného účetního období nezaplatil.
-
náklady vstupují do základu daně v dřívějších zdaňovacích obdobích, než je o nich účtováno a než jsou vykázány v účetní závěrce, např. vyšší daňové než účetní odpisy.
Odpočitatelné přechodné rozdíly způsobí v budoucích obdobích úpravy daňového základu směrem dolů, způsobí nižší splatnou daň a za určitých podmínek lze z nich vypočítat a zaúčtovat odloženou daňovou pohledávku. Vznikají z následujících důvodů:
-
výnosy vstupují do základu daně v dřívějších zdaňovacích obdobích, než jsou zaúčtovány a než jsou vykázány v účetní závěrce (v našich současných účetních a daňových předpisech se tento případ běžně nevyskytuje),
-
náklady vstupují do základu daně v pozdějších zdaňovacích obdobích, než je o nich účtováno a než jsou vykázány v účetní závěrce, např. vyšší účetní odpisy než daňové, jako náklad zaúčtovaná přijatá faktura od dodavatele za smluvní úrok z prodlení, která do konce účetního období nebyla zaplacena, případně do stanoveného termínu nezaplacené zdravotní a sociální pojištění.
-
existují nevyužité, do dalších období převoditelné daňové ztráty, či jiné nevyužité a do dalších období převoditelné daňové odpočty.
Odloženou daň a důsledky jejího vzniku uvádí následující tabulka:
Z hlediska způsobu zjišťování odložené daně existují dva přístupy:
Výsledkový přístup počítá odloženou daň z časových rozdílů nákladů a výnosů způsobujících rozdíl mezi základem daně a účetním výsledkem hospodaření. Nevýhodou tohoto postupu je nutnost přepočtu zůstatku odložené daně v rozvaze při změně daňové sazby. Kromě toho existují situace, kdy tento přístup nelze použít (např. v prvním roce účtování o odložené dani).
Rozvahový přístup počítá odloženou daň z přechodných rozdílů mezi daňovou základnou rozvahových položek (resp. z jejich…